Poslední květ letošního léta

Mé milé,

 

vím, že čas se pomalu nachyluje

k vánočním svátkům, ale u nás doma

si pořád nejsme ročním obdobím jisti.

 

Na jedné straně kvetou vánoční kaktusy

v pěti barvách, které by ty vánoce snad předpovídaly,

ale stačím vyjít do prvního patra domu

a tam nádherně a neúnavně den co den nakvétají

poslední květy plnokvětého ibišku.

 

Oboje tyto květy mne nepřestanou udivovat

a dostávat svoji krásou a dokonalostí.

Příroda na úžasná a mocná čarodějka.

 

Tak snad se pokocháte i vy.

 

 

Můj patnáctiletý dědeček poděděný po babičce,

která je alespoň takhle stále se mnou.

 

 

 

Opět jedno dědictví tentokrát po mamince.

Kvete neúnavně dvakrát ročně stejně pilně jako pilná

byla moje maminka.

V té květině je stále se mnou a nemusím

popisovat jak se mi stýská i po dvou letech

se mi stále derou slzy z očí.

 

 



Mějte se krásně mé milé a nezapomeňte se radovat z maličkostí,

protože těch opravdu velkých věcí příjde v životě opravdu málo.

 

Pá a mám vás ráda

Lea