Mé milé,
dovolte mi být dnes trochu osobní.
2. února
bylo pro mne vždy významným datem
a vlastně neustále je.
V tento den se narodila moje maminka,
která tu už bohužel dva a půl roku není s námi.
Po její ztrátě jsem slýchala, že to přebolí.
Z vlastní zkušenosti říkám, že nic nepřebolí
a smířit se s tím je nad mé lidské síly.
Strašně moc nám chybí a nejvíc asi Aničce,
která ji napsala dopis a ten jsme dnes společně
s kytkou nesly na hřbitov.
Byl tak dojemný, že jsme s manželem brečeli jak želvy.
Má drahá a milovaná ta je pro tebe,
která jsi květiny tak milovala.
Lea
Milá Leuško...přesně dva a půl roku je to,co tu není i můj tatínek...moc mi chybí, myslím na něj denně a budu do konce svého života. Chápu tvůj smutek a posílám ti proto ♥ Martina
OdpovědětVymazatAhoj, Lejko! Ač se dnes venku všechno ladí jarně, na Tvojí duši padl temný stín. Rodiče mám stále oba, a tak nedovedu Tvojí situaci plně pochopit, ale jedno vím jistě: pokud člověku odejde někdo tak blízký, jako je máma, nikdy to nepřebolí. Člověk jen časem otupí, hrany se obrousí, ale to vnitřní prázdno zůstane na vždy. Přeju Ti, aby slzy brzy nahradil aspoň maličký úsměv a temný stín odvál svěží vítr nových dní. Posílám Ti všechno slunce a veselou náladu, co jde dnes jen nasbírat. Krásný a hlavně veselý víkend plný dětské radosti,L.
OdpovědětVymazatLEONKO, JÁ PATŘÍM MEZI TY ŠŤASTNÉ, KTEŘÍ MAJÍ JEŠTĚ OBA DVA RODIČE, ALE UPŘÍMNĚ, MOC SE BOJÍM OKAMŽIKU, KDY NÁS JEDEN Z NICH OPUSTÍ .... NEUMÍM SI TO VŮBEC PŘEDSTAVIT .... JE TO, JAKO BY ODEŠLO KUS TEBE .... MYSLÍM NA TEBE .... MARKI
OdpovědětVymazatLeonko,já mám to štěstí,že mám ještě oba rodiče,ale upřímně řečeno si vůbec neumím představit,jak budu jednou muset bojovat se situací,že to tak není.Kdo to nezažil,tak asi nepochopí.
OdpovědětVymazatPřeji alespoň trochu krásný víkend.Gabča
Leonko, asi tě chápu, maminku zaplať pán bůh mám, ale kdysi mi zemřel brácha, to jsem byla holka, hodně to bolí a hlavně chybí, jsem sama a sourozence nemám. To je smutné. Zapálím si svíčku i za tvoji mamku, drž se. Anička je skvělá slečna.
OdpovědětVymazatMé milé, moc děkuji za účast a jsem moc ráda, že tu se mnou jste. Ani nevíte jak by bylo milé se jednou sejít v kavárně na kafíčku a já vám říkám, že by jsme se nenudily. Mějte se moc krásně a ještě jednou děkuji, že jste. Pá Lea
OdpovědětVymazatLeuško také nemám maminku tak vím, o čem mluvíš ♥
OdpovědětVymazatLei, smútok zostáva, len človek sa s tým naučí žiť. Ja som stratila ocina pred 17 rokmi a tiež som si myslela, že to neprebolí. Teraz už s tým viem žiť a spomínam na všetky tie krásne chvíle s ním strávené. Chýba mi stále. Andrea
OdpovědětVymazatMilá Leo, moc dobře Tvému smutku rozumím. Moje maminka mi umřela před osmi lety a taky na ni stále myslím. Bolí to moc. Z uplakaného Brna Ti přeju krásný den. Majka
OdpovědětVymazat